Na piano jsem se chtěl naučit od základní školy, od momentu kdy nám náš učitel hudební výchovy zahrál skladbu pro Elišku od Beethovena. Ovšem piano bylo vždy níže než moje jiné aktivity, jako například paření her, fotbal, ženy, atp. 🙂 takže jsem se k němu propracoval až za dalších +- 30 let. Ceny těchto nástrojů významně klesly a především není třeba kupovat akustické piano (pianino, klavír). Vývoj pokročil natolik, že dnes je na trhu široký výběr elektronických pián. Ty lepší mají nejenom zvuk téměř nerozeznatelný od akustického piana, ale jdou i do takové hloubky, že umožňují nastavit i odpor při stisku jednotlivých kláves, protože na akustickém pianu odpor kláves závisí na výšce noty (basové klávesy kladou větší odpor než klávesy pro vysoké tóny).

Další velmi důležitý fakt je, že hraním nerušíte rodinu ani sousedy, máte vždy možnost přepnout na sluchátka. Vzhledem k minimálnímu volnému prostoru v pokoji jsem zvolil prostorově úsporné tzv. „stage piano“. Hledal jsem dlouho a detailně, až nakonec jsem byl rozštěpený mezi Roland FP-7 a Kawai MP6. Roland měl vlastní reprák, takže nakonec vyhrál a nelituji. Cena lepšího elektronického piana začíná zhruba od 30 tis. Kč, ale dají se koupit i kolem 20 tis. Kč. Ke stage pianu je nutnost dokoupit i stojan, já koupil i tašku, takže když jedu na vánoce za rodiči, tak ho můžu vzít sebou.

Elektronické piano také můžete propojit s PC a po nainstalování příslušného software můžete nahradit zvuk z omezeného procesoru piana za zvuk z nasamplovaného skutečného klavíru, které míchá vaše nabušené PC. To dělá např. firma Pianoteq nebo firma Synthology. Samply jednoho klavíru zabírají až 50 GB a je vhodné nainstalovat je na SSD + je dobré upravit ovladač zvukovky na co nejmenší lag. Vše rozchodit vyžaduje trochu úsilí, ale vyplatí se to, navíc pak můžete svoje skladby jednoduše nahrávat do PC. Nechci zabíhat do detailů, kdyby to někoho zajímalo, tak napište.

Co se výuky samotné týče, tak máte zhruba 3 možnosti:

1. Buď půjdete od základů – tzn. najdete si učitele a budete docházet na lekce, naučíte se noty, budete trénovat etudy, atd. Asi nejefektivnější cesta.
2. Pokud jste introvertní geek, tak máte ještě možnost učit se z knížek. Klasika je Klavírní škola pro začátečníky od Bohmová, Grunfeldová, Sarauer. Existují i všelijaké online kurzy a videa Internet toho je plný.
3. Můžete základy přeskočit a učit se pouze „co mačkat“. Na to existují prográmky, asi zlatý standard je program Synthesia, kde nahrajete skladbu v MIDI formátu a prográmek vám ukáže, které klávesy zmáčknout. Pokud máte propojené piano s PC, tak máte zpětnou vazbu, vidíte, co jste zmáčkli. Je to spíše pro jednodušší skladby, ale dají se tak naučit i těžší kousky, nicméně oproti notám to je nepohodlné. Prográmek umí v posledních verzích zobrazovat i ty noty + je verze pro iPad i Android tablety.

Mimochodem najít kvalitní noty taky není sranda. Než jsem našel kvalitní noty pro Elišku, kde je uvedený prstoklad + pedál, dalo mi to hodně zabrat. Existují servery s notami, ale kvalita se také různí. Dejte do Googlu „sheet music“. Nicméně pokud najdete zdroj not, kde je uveden vždy prstoklad + pedály dejte mi vědět, zatím jsem takový nenašel.

Hra na jakýkoliv nástroj je dřina, pokud chcete dělat pokroky musíte trénovat nejlépe denně. Ale stojí to za to! Moje piáno bohyně je Valentina Lisitsa. Je jasné, že její úrovně nikdy nedosáhnu, ale její interpretace je opravdu to, co si představuju pod cizím slovem „grandiózní“. Zde je můj žebříček top skladeb, začnu klasikou, níže jsou i moderní skladby:

1) Beethoven – For Elise

Nejlepší skladba jako celek. Je to profláklá klasika, každý ji zná a někteří jí možná proto nemůžou vystát. Mě prostě bere a nestidím se za to. Ty pomalé části se dají snadno naučit, ty rychlé pasáže v první a druhé třetině jsou peklo, tzn. není to moc skladba pro začátečníky.

2) Toccata a fuga – D minor BWV 565

Většina skladeb, které zde uvádím, tak mají společnou jednu věc. Jsou v nich pasáže, které jsou pro mě dokonalé a zbytek je spíše taková předehra. Toccata je takovým přesným příkladem. Skladba obsahuje mnoho odlišných melodií, některé mě tolik neberou ale také obsahuje části, které jsou skvělé. Když si pouštím tuhle věc, tak většinou posunuju čas na 2:45.

3) Paganini-Liszt – La Campanella

Tahle neuvěřitelně těžká skladba s naprosto drtivým závěr (poslední minuta je bombastická)

4) Beethoven – Moonlight sonata – 1,2 a 3

První část je „hands down“ nejlepší pomalá skladba pro piano. Třetí  část je přesný opak, tedy aspoň v té rychlosti.

5) Chopen – Nocturne No. 20

6) Chopin – Etude Op 25 No.12

7) Beethovenova 5. symfonie

Verze pro solo piano mě baví víc než originál. Taky se easy verze (začátek najdete v instalaci Sythesie) dá docela snadno naučit. Takhle vypadá těžká verze:

To je asi to nejlepší z klasiky na mém žebříčku.

Moderní skladby

Pokud vám klasika nic neříká, tak je i spousta krásných moderních skladeb. Moji favoriti:

#1 – Forrest Gump – Feather Theme

Výhoda téhle skladby je, že kromě toho že je krásná, tak je i relativně jednoduchá na naučení.

#2 – Yann Tiersen – Comptine d’un autre été

#3 – Requiem for a Dream Piano

Nenašel jsem žádnou hezkou interpretaci, tak jen video ze Synthesie. Mimochodem film je stejně skvělý, možná ještě lepší.